O tom, že sny se někdy plní

Když jsem byla mladší, přála jsem si být známou a uznávanou zpěvačkou a hrát v nějakém profesionálním divadle typu Semafor nebo tak něco…Nepopírám, že mě tehdy lákalo i pozlátko slávy a uznání.

Život mě vedl ale jinudy. Naučil mě, že nemusím být „mediální hvězdou“, abych žila naplněný život a že si svoje umělecké sny mohu naplňovat i přesto, že slavnou umělkyní nejsem a v profesionálním divadle typu Semafor nehraju.

Nedávno jsem ale zjistila, že „lecjaká“ přání, i když vyslovená jen v duchu a ne s bůhvíjakou touhou, se vyplnit mohou….

Před pár měsíci jsem si tak rekapitulovala svoje splněné i nesplňěné sny a připadala jsem si celkem spokojená. Přesto mě napadlo: „No, ale jen tak trochu, malinko přesáhnout svoje pole působení a být „zavnímána“ větším okruhem lidí bych stále ještě brala….Kdybych tak dostala příležitost na nějakém větším projektu…“

A už to jelo. Představovala jsem si velkolepé divadelní představení pod širým nebem a já zpívající ve tmě zahalená do bílého světla…

Uběhlo několik měsíců a já jsem se shodou okolností „připletla“ k přípravě divadelního představení „KOCOUŘení aneb Telč sobě“. Bylo to představení připravované k výročí 920 let od první zmínky o městu Telč a odehrávalo se na telčském náměstí.

Režíroval ho třešťský divadelník Petr Píša. Účinkovalo v něm mnoho spolků z Telče, pěvecký sbor „Telčísla“, herec Horáckého divadla Jakub Škrdla, kapela „Old Steamboats“, umělkyně s ohněm a spousta dalších…

Hned při prvním setkání se mě Píša zeptal (Petr Píša si nechává říkat Píša, ne Petr):

„Co umíte nebo co byste si chtěli vyzkoušet?“ (Měla jsem s sebou i své dvě děti.)

Já: “ No , já umím zpívat, Barča by chtěla hrát a Kája něco vyrábět.“

A jak to dopadlo?

Kája pomáhal tvořit obrovský deník „Moje Telč“, důležitou rekvizitu. Barunka hrála společně s dětmi z „Telčísel“ školní třídu, která byla ústředním bodem představení.

A já?

V roli zamilované dívky jsem zpívala z okna jednoho domu na náměstí píseň Edith Piaf „Non, je ne regrette rien“. Byla jsem celá v bílém, hrálo se večer za tmy, pod širým nebem a byla jsem zahalená do bílého světla…

Autor: Petra Ochová

Jsem zpěvačka, muzikantka, divadelnice a učitelka zpěvu. Hudba a divadlo jsou mojí vášní. Pojďte se bavit a učit se mnou.Více o mně si přečtěte zde>>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *