Klidný advent?

Advent, čas klidu, rozjímání a trávení společných chvil s rodinou. V dnešní době to pro mnoho lidí je spíš naopak. Pro „muzikanty“ je to naopak už odedávna.

Nedávno jsem se bavila se svojí kolegyní hudebnicí a zjistily jsme, že během adventu nemáme v podstatě ani jeden den, kdy bychom nemusely na nějakou zkoušku nebo vánoční vystoupení. No, vybraly jsme si to…

Konkrétně mně letošní advent přinesl hned dvě nečekané hudební výzvy.

Každý rok s partou nadšených amatérských muzikantů a zpěváků připravujeme pásmo koled a nejrůznějších vánočních i nevánočních písní. Společně je pak veřejně zpíváme na několika milých akcích.

Před lety toto pásmo trvalo asi tak dvacet minut, dnes trvá přes hodinu.         S každým rokem stoupá odvaha na náročnější skladby a letos jsem se nejdřív bála, že se někdo zbláznil: několikahlasý spirituál a capella „Až se v ráji sejdem“.

„A ty bys to, Petro, mohla nastudovat a naučit nás to!!!!“😲

No, nechci nikoho podceňovat, uznávám všechny zúčastněné jako výborné „lidové“ muzikanty, hospodu utáhnou v klidu celou noc. ALE, skoro nikdo z nich nemá  zkušenost s komorním zpěvem, nikdo neprošel NIKDY žádným hlasovým školením. Když začnu s hudebními výrazy, většinou mě umlčí známou větou: „Za prvé tomu nerozumíme a za druhé nás to uráží!“

Navíc polovina z nich jsou kamarádi mých rodičů, kteří mě znají jako malou holčičku . Před ně si mám stoupnout, učit je, napomínat, kritizovat, dirigovat? To nevydrží, za chvíli mě pošlou do háje….

První zkoušky to tak vypadalo. Rozhovor se stále stáčel k tomu, jestli to má vůbec cenu pokoušet nebo píseň rovnou vyškrtnout. Přiznám se, že bych ji tehdy na těch dvou zkouškách vyškrtla s chutí…

Nedali se. Opravdu to moc chtěli zvládnout. A k mému překvapení mě s mým poučováním do háje NEPOSLALI.

No a co se stalo?

Pomalu ale jistě se nám po několika (někdy vyčerpávajících😀) zkouškách začala písnička „rýsovat“ pod rukama…..

Přiznávám, píšu o tom, že zpívat se může naučit každý a JE jsem opět podcenila.

Rybovka v Ledči

O tom, že i v tak malém městě jako je Ledeč se mohou dít velké věci jsem také psala.

Letos si parta jiných muzikantů usmyslela, že se nacvičí „Česká mše vánoční J.J. Ryby“.

Já jsem v tom tentokrát „nejela“, nicméně jsem byla požádána, abych připravila „ženská sóla“.

„Proč ne? To dáme. Rybovka není těžká, harmonicky je jasná, melodie zapamatovatelná, to by neměl být problém.“

Jistě. Pro operní zpěvačky je to zajisté „bonbónek“. Ale co dvě šetnáctileté převážně pop-jazzové zpěvačky?

No, co Bel canto jsem se taky učila a obě holky slušné základy taky mají, to dáme.

Myslím, že jsme ani jedna netušily do čeho jdeme. Dva měsíce se mě naše ředitelka ZUŠ neustále ptala, co se to u nás děje, že to zní „jako když kočku tahá za ocas?“

„Zkoušíme Rybovku, paní ředitelko“.😛

Po dvou měsících se v těch pro nás „ukrutných výškách“ začal ozývat celkem hezký tón. A silný, zdravý a zlepšuje se každým dnem….

Mám radost a jsem pyšná.

Je to dřina pro muzikanta, ten advent. Ale možná, až to skončí budu za něj přece jen vděčná.😉

Děkuji🙌.

 

Autor: Petra Ochová

Jsem zpěvačka, muzikantka, divadelnice a učitelka zpěvu. Hudba a divadlo jsou mojí vášní. Pojďte se bavit a učit se mnou.Více o mně si přečtěte zde>>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *